O databázi

Předkládaná databáze www.ostravskepamatky.cz má za cíl představit zájemcům architekturu a památky města Ostravy v časovém průřezu tak, aby hodnoty zdejší architektonické a stavební kultury byly přístupné i uživatelům moderních technologií. Nadějí zpracovatelům databáze může být přání, aby takto napomohli k rozvoji této stránky duchovní a hmotné kultury a aby současně přispěli k uchování památkového fondu města Ostravy a zdejších architektonických hodnot pro budoucnost. Databáze navazuje na předešlé badatelské výstupy. Jedním z prvních takových příspěvků byla publikace historičky umění Aleny Königové-Kudělkové Soupis stavebních památek Ostravského kraje z roku 1953. Autorka v něm podala přehled památek první kategorie podle tehdejšího principu kvalitativního členění památkového fondu. V tomto seznamu figurují z ostravských staveb pouze v jádru gotický kostel sv. Václava v centru města a dřevěný kostel sv. Kateřiny z Hrabové.¹

Nebylo to jen proto, že Ostrava tehdy nebyla vnímána jako stavebně, urbanisticky a architektonicky cenné město. Vyplývalo to i z tehdejšího přezíravého postoje k architektuře 19. a počátku 20. století a ke stavební produkci související s rozvojem průmyslu, a to nejen ve sféře industriální architektury, ale i dělnických a úřednických kolonií a podobně. Současně to nepřímo znamenalo, že bude třeba udělat značnou badatelskou práci, aby se tento obraz změnil a aby se architektonické a urbanistické hodnoty ostravského prostředí staly součástí odborného i laického povědomí o tomto nevšedním městě.

Postupem času přibylo uměleckohistorických studií a knih, z nichž zásadní byly práce historiků umění a památkářů Leoše Mlčáka a Jiřiny Pavlíkové z tehdejšího Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Ostravě. Ti v roce 1979 uveřejnili jednu z prvních studií o památkovém potenciálu moderní architektury Ostravy.² Výzkum v oblasti dějin architektury 19. a 20. století výrazně v 70. a zvláště v 80. letech prohloubily práce historiků umění Pavla Zatloukala a Jindřicha Vybírala nebo architekta Ladislava Němce. L. Němec uveřejnil v prvním a druhém ročníku ostravského Kulturního měsíčníku v letech 1983 a 1984 seriál o historické architektuře Ostravy.

Pavel Zatloukal zase psal o architektuře 19. století, urbanismu nebo pozdně secesní a raně modernistické architektonické produkci v kontextu Moravy a Slezska.³ Prováděl i důkladné a průkopnické analýzy jednotlivých měst, což se týkalo i Moravské Ostravy, zvláště v období pozdní secese a dekorativismu.⁴ Jindřich Vybíral se zprvu zaměřil na tvorbu Wunibalda Deiningera.⁵ Následně výsledky svého výzkumu vtělil v případě centrální části města, tedy Moravské Ostravy, do podoby komplexně pojaté knihy, příznačně nazvané Zrození velkoměsta.⁶ Tyto práce do jisté míry překonaly dlouhodobě zažité přezírání ostravského památkového fondu a architektury. Uvedený přezíravý postoj přitom nebyl vlastní pouze mimoostravským návštěvníkům města. Trpěly jím a v některých případech dosud trpí i poměrně značné množství samotných Ostravanů.

Po roce 1989 se objevily novější přehledy, soupisy a průvodce, a to od svazků specializovaných, určených odborné veřejnosti, až po populárně naučné příspěvky. Popularizačním zaměřením se vyznačuje Malý průvodce stavebními památkami v Ostravě od Petra Vaňka a Miroslava Havrlanta.⁷ Kniha odkazující k 61 objektům se bohužel vyznačuje řadou nepřesností, a sice jak z hlediska čistě historického, tak s ohledem na nepřesnosti v oblasti rozboru publikovaných architektonických děl. Lépe je na tom specializovanější průvodce moderní architekturou z produkce nakladatelství Zlatý řez, byť jeho heslář je převážně velmi lapidární a přináší pouze adresy a data týkající se vzniku staveb. Kniha pod názvem Architektura XX. století. Díl I. Morava a Slezsko představuje památkový a architektonický fond moderní Ostravy v rozsahu 120 hesel, což je ve srovnání s předešlou knihou poměrně značný nárůst.⁸

Databáze www.ostravskepamatky.cz bezprostředně navazuje na Průvodce architekturou Ostravy, vydaného v roce 2009 ostravským odborným pracovištěm Národního památkového ústavu a obsahujícího 270 hesel, a to jak v podobě památkově chráněných objektů, tak novějších a architektonicky cenných staveb.⁹ Průvodce i databáze tak obsahují určitý výběr, vytvořený jako přehledová báze architektonických objektů a celků, z nichž část již byla rozeznána památkovou péči a tvoří památkový fond města Ostravy a část je architektonicky zajímavá, ovšem za památku zatím pro své mládí nebo z jiných důvodů uznána nebyla.

Heslář databáze představuje v současnosti na 300 hesel a je pravděpodobné, že počet hesel bude časem vzrůstat. V daném počtu jsou zaregistrovány jednotlivé budovy nebo stavební areály. V případě areálů nerozepisujeme jednotlivé části, neboť to není primární úloha předkládané databáze, avšak upozorňujeme na fakt, že se jedná o více než jeden objekt, a odkazujeme na Památkový katalog, kde se zájemce může dozvědět skutečný rozsah památkové ochrany. Hesla databáze zaznamenávají stručnou charakteristiku a obsahují fotografii i odkaz na mapový podklad. Jak již bylo uvedeno, v případě nemovitých kulturních památek obsahuje heslo odkaz na Památkový katalog, vedený Národním památkovým ústavem. V textu hesel jsou akcentovány architektonické kvality stavby, případně historický kontext. V případě významných osobností architektonické kultury uvádíme ve vybraných heslech i základní biografické údaje, aby si uživatelé mohli případně vyhledat další informace.

Výběr památek a architektonicky významných staveb se řídil několika hledisky. Zásadní hledisko představovaly architektonické a uměleckohistorické kvality staveb. Dále to, jak jsou začleněny do obrazu města, zda zastupují určitou stylovou nebo časovou vrstvu z hlediska zdejšího architektonického fondu, zda představují architektonickou a urbanistickou dominantu nebo reprezentují zásadní vrstvu památkového fondu. Týká se to například staveb z konce 19. a 1. poloviny 20. století v centru města, tedy v Moravské Ostravě a Přívoze. Důležitý byl i historický význam, byť architektonická hodnota je v současnosti sporná. To je příklad některých zámků nebo Slezskoostravského hradu, jenž se od 19. století proměnil ve zříceninu a byl v poslední třetině 20. století necitlivě rekonstruován, takže po stránce architektonické se jedná spíše o ironickou připomínku ostravské historie se všemi spletitými vazbami a kontexty. Přitom význam této nejstarší stavební památky města zůstává na pozadí této reflexe zachován pro budoucnost a jako varování před ignorováním památkové péče při stavebním rozvoji města.

Hesla lze členit podle katastrálních území, označujících původní samostatné obce nebo ve 13. století založené poddanské město Moravskou Ostravu. Dané dělení sice neodpovídá současnému administrativnímu členění Ostravy na městské obvody – například městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz slučuje kdysi samostatnou obec Přívoz (od roku 1900 samostatné město) a samostatné město Moravskou Ostravu. Nynější obvod Slezská Ostrava v současnosti zahrnuje i Muglinov, Kunčičky aj. Podobným členitým konglomerátem je i současný městský obvod Ostrava Jih, jehož součástí jsou bývalé samostatné obce Hrabová, Hrabůvka, Výškovice i Zábřeh nad Odrou. Ke zvolenému topografickému rozdělení jsme však přistoupili proto, že bývalé obce a dnes katastrální území mají svůj historický význam v utváření dnešní Ostravy, kdežto rozsah nynějších městských obvodů je možné chápat jako soudobou záležitost, která může projít různými změnami.

V rámci jednotlivých kapitol hesláře (Moravská Ostrava, Poruba, Přívoz ad.) je důležitá adresa, identifikující budovu, případně hlavní objekt souboru či areálu. Adresy píšeme dle současného úzu – třída 28. října 2556/124, Moravská Ostrava, přičemž číslo před lomítkem je číslo popisné, číslo za lomítkem je číslem orientačním, označujícím postavení domu v ulici (jedna uliční strana má čísla sudá a druhá lichá). Za čárkou je uveden příslušný název katastrálního území, k němuž se vztahují čísla popisná. V případě hesel zaměřených ke zmapování souboru budov zaznamenáváme adresu jen jednoho ústředního objektu, aby dle toho uživatel soubor mohl vyhledat a identifikovat.

Struktura hesel z hlediska historických faktů, vztažených k označení stavebníka, projektanta a letopočtů označujících výstavbu nebo přestavbu budovy či areálu, má jednotný charakter. Jsou v ní obsaženy následující údaje: název stavby nebo areálu s uvedením jména stavebníka u soukromých realizací. V tomto případě dáváme přednost původnímu názvu budovy a jejímu původnímu určení (současné využití a pojmenování budov je záležitostí časovou, ovšem stavebník budovy je pro jednou daný). Nynější název, neodlišuje-li se výrazně, uvádíme také, a to zvláště u veřejných budov (tedy Městské divadlo, nyní Divadlo Antonína Dvořáka). Následuje jméno stavitele nebo architekta, tedy autora projektu, dále datace vymezující vznik projektu i stavby – tj. od zahájení prací na projektu až po dokončení stavby. Součástí je informace, zda se jedná o národní kulturní památku, nemovitou kulturní památku nebo architektonicky významnou stavbu.

Uživatel si může vyhledat jednotlivá slohová období (gotika, renesance, baroko, klasicismus) či styly (historismus, secese, moderna, expresionismus, purismus, funkcionalismus ad.). Zvláště ve 20. a 21. století se vývoj architektury člení do řady stylových variet, od pozdního historismu a secese až po postmodernismus a nový modernismus současnosti. Stylová bohatost zároveň dokládá rozličný společenský a politický vývoj, neboť od 19. století je příznačné, že se prosazuje stylový pluralismus. Ten byl a často je, zjednodušeně řečeno, výraznější zvláště v liberálnějších obdobích, zatímco autoritativní a totalitární režimy směřují i v architektuře k jednotnějšímu a schematičtějšímu projevu (heimatbaustil, socialistický realismus).

Stavby jsou představeny z převážné většiny snímky z roku 2009 a 2017 od fotografa Romana Poláška, přičemž u objektů, kde se uskutečnila nějaká stavební změna, jsou uvedeny snímky z obou období, aby si uživatel mohl učinit představu o provedené stavební změně. Fotografie zároveň, stejně jako mapa, plní roli identifikátoru. U některých objektů zařazujeme fotografie pořízené jinými autory, případně je uvádíme bez fotografické dokumentace, a to s ohledem na nynější nemožnost pořízení snímku nebo nedostupnost obrazového dokumentu. Počítáme však s postupným doplněním obrazových dokumentů u jednotlivých hesel a zvláště o doplnění plánů a historických snímků v případě význačných veřejných staveb. Součástí hesel jsou i odkazy na mapu a mapa může být samostatný naváděcí prvek, neboť jsou v ní vyznačeny i ostatní položky katalogu. Dalším uživatelským aspektem jsou rejstříky, a sice rejstříky místní, autorské i časové, což může být jednak zdrojem dalšího poznávání památkového a architektonického fondu města a současně i podnětem k podrobnějšímu studiu jednotlivých období či oblastí architektonické kultury.

V souvislosti s přípravou dababáze patří poděkování Iloně Rozehnalové z Antikvariátu a klubu Fiducia za organizační uskutečnění projektu. Softwarovou podobu dal databázi Ondřej Polanský, vizuální stránka je prací grafika Jaroslava Němce, který dal typografickou podobu i tištěné mapě, vycházející k 20. prosinci 2017, kdy bude spuštěn provoz databáze. Fotografické zobrazení architektonických děl měl na starosti fotograf Roman Polášek, jenž se stal od roku 2009, kdy začal pracovat na Průvodci architekturou Ostravy, předním fotografem architektury nejen v rámci zdejšího regionu. Díky patří Monice Horsákové za redakci textů a Romaně Rosové za plnění databáze všemi patřičnými informacemi. Poděkování náleží také všem kolegům z Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ostravě, pracovníkům Archivu města Ostravy a pedagogům Ostravské univerzity, jejichž poznatky, informace a postřehy umožňují lépe poznat složitou stavební historii města, jeho čtvrtí a jednotlivých staveb nebo jejich areálů.

Sumarizace patřičných informací a faktů není myslitelná bez spolupráce se stavebními úřady jednotlivých městských obvodů a bez vstřícností kolegů z tamních spisoven, kde jsou uloženy cenné archivní materiály o stavebním vývoji příslušných městských částí. Důležitou roli sehráli při vzniku databáze také architekti prezentovaných staveb, přičemž jejich prezentace a internetové stránky jednotlivých ateliérů představuji důležitý zdroj, informující o jejich neuskutečněných či realizovaných dílech. Databáze zaznamenává v určité míře i novodobé stavby, jimž se věnují jiné a zčásti profesionálně zaměřené projekty (www.archiweb.cz, www.msstavby.cz). Hodláme totiž pojednávat o všech časových i stylových vrstvách zdejší architektonické produkce, abychom zaznamenali současný obraz a neomezovali jej pouze na minulost, neboť plnohodnotná představa o architektonickém obraze daného sídla je myslitelná pouze jako celek, sestávající ze všech fází přítomného i minulého vývoje. Předkládaná dababáze snad, podobně jako knižní Průvodce architekturou Ostravy, umožní uživatelům důkladnější objevování města a jeho stavebního vývoje. Zároveň věříme, že přispěje k poznávání, uchování a rozvoji zdejšího památkového fondu i aktuální architektonické a stavební kultury.

V Ostravě v prosinci 2017

Martin Strakoš